Podle žalmu 62, Daniela Kovandová
Kde se ztiší moje duše? Kde najdu klid? Lidé ho hledají v moci a penězích, ale klid jejich duše nevidím. Jen v Bohu se ztiší duše má, jen od něho mi vzejde spása. Proč bohatí žijí ve strachu a mocní nemůžou nalézt smysl života? Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad. Když jsem s ním, nic se mnou neotřese. Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni. Jak dlouho budou trvat války ve kterých nikdo útěchu nenajde? Jak dlouhé budou snahy člověka, aby dokázal, že si vystačí sám? Stále se radí, jak ho strhnout z výše, ve lhaní našli zálibu, žehnají ústy, zlořečí v nitru. Jen zmlkni před Bohem duše má, vždyť on ti naději vlévá. Znovu se utíkám k Hospodinu, má spása i sláva je v Bohu. Doufej v něj v každý čas, vylévej před ním své srdce, on je naše útočiště. Proč se ženeš za pomíjivou slávou, která tě nikdy nenaplní? Odejde stejně jako přišla a ty zůstáváš prázdný. I kdyby ti majetku přibývalo, neupínej k němu své srdce. Bohu patří moc, i milosrdenství je, Panovníku tvoje.
