Umělecký kurz

Hlavní myšlenky:

Každá ze zařazených technik či praktik může navodit přemýšlení a povídání o pralerách ze života lidského společenství:

Natahování osnovy jako příprava na tkaní: Navazování – nití, vln, kousků látky stejně jako vztahů, přátelství. Přetržená, zamotaná niť životní cesty – jak z toho ven? Trpělivost nutná na rozmotávání uzlíků a na vymotávání se ze zašmodrchaných vztahů.

Pletení na formě: Z kousků splétáme celek, stejně jako z jedinců kompletujeme společenství. Každá malá součást je potřeba a chyběla by nám tam, kdyby tu nebyla. Potřebnost každého k vytvoření celku.

Malování na hedvábí: Ve víru barev – jak barva může vyjádřit mou dnešní náladu, jak na mě působí tato kombinace barev. Jak mohu změnit barvu výrobku a změnit barvu své nálady skrze tvorbu. Jak barvy ladí k sobě, jak k sobě ladíme my. Na jakou barvu jsem naladěná já a na jakou můj protějšek?

Šablonování: Otisk mého životního působení, zanechávám po sobě svůj autentický podpis skrze svou originální tvorbu. Vlastní rukopis při tvorbě – boj proti uniformitě. Příroda a její barvy jako zdroj inspirace.

Tkaní kříže z lýka: Kolektivní kříž a každý na něm utká jeden kousek – navazujeme na sebe, doplňujeme se, čekáme, až na nás příjde řada, respektujemese, dáváme si prostor, nesoupeříme, ale spějeme k společnému cíli – Kristovu kříži. Uneseme jej pouze společně.

Využívání odpadového materiálu: Recyklace – znovuvyužití a „vzkříšení“ odloženého, zapomenutého. Inspirace tím, jak se dřív lidé chovali k „odpadkům“: kreativita a nápaditost, využití téměř nevyužitelného. Stačí všímat si nenápadného. To, co jsem chtěl vyhodit, se stává zdrojem.

Využití lichých ponožek k tvorbě: Z lichých děláme páry, z lichých ponožek nový pár návleků – ze samotářů kamarády.

Olga Pikousová

je od dětství aktivní v církvi ČCE.

Je 21 let vdaná, má 2 děti – Áju (v COM), Tomáše (MOC v pubertě).

Baví ji hlavně tkaní. Učí rukodělné kroužky, pořádá výtvarné dílny a každý člen rodiny má od ní ručně tkanou šálu.

Rok pracovala jako ergoterapeutka v domově důchodců a rok jako asistentka k neslyšící žákyni.

Olga ráda hraje na basu. Miluje písně ze Svítáku.

Zvláštnost: Slyší také na: „Ahoj Marto!“ , má totiž hodně podobné

jednovaječné dvojče.