Z úvodního večera – provedl Jarda Pechar a Štěpán Groll
Vypravěč.: Je vlahý letní podvečer, léta Páně, že už by to ani jeden nespočítal. Technické vymoženosti prvních desetiletí 3. tisíciletí jsou předmětem pobavených úsměvů mládeže. Ocitáme se v domově důchodců Českobratrské církve evangelické.
Gedeón: Dědečku, dědečku – slyšíš mě?!
Děd: I to víš, drahoušku, že slyším… a … která ty jsi?!
Gedeón: Gedeón, dědečku drahý! Gedeón! Pravnuk! Od Jakuba, co si vzal Ráchel! Poznáváte mě?!
Děd: Jo, jo! Od Jakuba, co si vzal Ráchel a Líu… Už vím, už ano. Stranou: Měli jsme děti dvě a stačilo nám to. Ti mladí si pořídí takových harantů, kdo si je má všechny pamatovat! Nahlas: To víš zlato, že jsem tě hned poznal. To jsi hodná, že jsi mě přišla navštívit!
Gedeón: pomalu výrazně: Gedeón dědečku. Pravnuk od Jakuba co si vzal… rezignovaně ale co… nahlas: Stavil jsem se tu tak, na kus řeči, dědo. Mám teď chvilku volna, tak jsem si řekl, že ho musím nějak vyplnit.
Děd: To je správný hochu! Na volno jsem taky nikdá neměl čas. Jak se urvala chvilka, vždycky bylo co dělat.
Gedeón: Jééé – vyprávěj, dědo. Jak to bylo, když jsi byl mladý. Co jste dělali?
Děd: Tomu ani nemůžeš rozumět. To byla plně jiná doba. Všechny tyhle technický hejblátka, s tím máte starosti, které můj rozum nebere… Jak bys ty mohl rozumět těm našim?!
Gedeón: Ale dědo! stranou: Stejně vykládáš pořád to samý… nahlas: Já už si to nechám vysvětlit, když něčemu nebudu rozumět. Ale dědo, hele, říkám rovnou – nevyprávěj mi, odpočítává na prstech jak jste se poznali s babičkou na Báječném bále, nevyprávěj, jak jsi se omylem přihlásil na teologickou fakultu místo VŠE a řekl jsi si, že když už tam jsi, tak jí dostuduješ a už vůbec nechci slyšet tu historku, jak jsi porazil autem synodního seniora.
Děd: No, jo… neboj! Stranou: zrovna s tou fakultou je taková dobrá! Nahlas: Dobře – povídal jsem ti, jak jsme jezdívali s mládeží na celocírkevní kurzy mládeže?
Gedeón: zděšeně: Dědo, nechci slyšet ani slovo o Křižlicích, Herlíkovicích, Bělči a Travné! Byl jsi někde jinde?!
Děd: No aby že né! Ve Strmilově jsem byl!
Gedeón: No jasně, dědo. Něco takového někdy a někde zažili úplně všichni.
Děd: Počkej hošíku, to si nějak pleteš…
Gedeón: Když je nějaká fakt hustokrutopřísná akce, tak se řekne: „To byl ale Strmilov!“
Děd: A víš, kde se to slovo vzalo?!
Gedeón: váhavě Asi něco z Bible, né?!
Děd: Z Bible je slovo „Ráj“, hošíku. Tam byli Adam s Evou. „Strmilov“ – to je něco dočista jiného. No – i když to zas tak jiné, než Ráj nebylo. Strmilov, to byla jednou kdysi dávno ta nejhustokrutopřísnější akce a podle ní se pak všem dalším začalo takhle říkat. Ale to si piš, hošíku, že skutečný Strmilov je jen jeden a tahle akce byla poprvé také jen jednou. A na té první jsem já byl! Já byl ve Strmilově na prvním Kempu. Na tom úplně nejprvnějším!
Gedeón: Dědo, to si vymýšlíš. To je zas nějaká historka z Bible. Já si ty malé proroky jednou přečtu a už mě nenachytáš!
Děd: Houbelec, hošíku. Ale věz, že historie Strmilova je právě tak slavná, jako historie Woodstocku a to je jen o maličko méně, než je slavná historie Bible!
Gedeón: Tak jsi něco četl v Evangelickém kalendáři a teď tady na mě machruješ!
Děd: Jen se pohodlně uveleb panáčku a já ti povím histórii, že se ti budou panenky protáčet! Vidím to, jako by to bylo dneska… Ten večer, když jsme se sesedli v tělocvičně (kde v tu chvíli budeme?!) a čekali, co bude. Nebyli jsme žádní zajíci! Měli jsme za sebou Travnou, Běleč, Herlíkovice, někteří i Křižlice….
Gedeón: výhružně: Dědo…
Děd: spěšně: …no, neboj, neboj, však já budu povídat o Strmilovu. Dobře jsme si všechno předem naštudovali na internetu. Tak pěkné webovky, jako měl kemp, to jen tak někdo neměl! Už to video, co tam bylo! Všechno důležité jsme se dočetli – jako kde to bude … kdy to bude … kdo tam bude … co tam bude … a kde přesně bude to … co tam bude a s kým bude to, co tam bude, abychom si třeba nemysleli, že tam něco bude …a ono to tam pak nebude … a my bychom tam šli s tím, že to tam bude a ono to bude někde jinde …
Gedeón: Prostě holky z Oddělení mládeže daly na web program, dědo… Jasný.
Děd: popuzeně se zakření, Grrrr… pokračuje normálně Dojeli jsme se tam vlakem, autobusem, někteří auty – ne jako to vaše teleportování. Ne, jako vy, že někam pošleš svoji DNA, oni si tě tam složí a pak ti jen nahrají nová data do systémového registru. Pěkně postaru jsme tam doharcovali, jak kdo uměl. A pak, pak to začalo. postupně se rozohňuje Bible, hošíku! I s druhým programem, hošíku! Divadlo, hošíku! Film, hošíku! Tanec, hošíku! A to všechno, všechno, všecičko pateticky pod jednou střechou výdech.
Gedeón: Dědo, počkej – jak – pod jednou střechou?
Děd: To je takový obraz, hošíku, že jsme bydleli v jednom domě. Lehávali jsme tak, na zemi – ne jako vy v těch vašich antigravitačních vlnách, ale na podlaze. Pod tou jednou střechou jsme i jedli. Nahlas: Jedli, hošíku! Ne, jako vy – pích dryják do žíly a je po obědě a v neděli a o svátek vyměnit flašku v kapačce. My jsme si vzali tác, na ten tác dostali jídlo na talíři, vzali jsme si vidličku a nůž, sedli si ke stolu a pak to jedli.
Gedeón: váhavě Vidličku … a … nůž?!
Děd: No – takové píchátko a takový ostrý plíšek, tím plíškem se oddělil kousek jídla, napíchl se na to píchátko, tím se to strčilo do pusy, to se pak kousalo a spolklo.
Gedeón: Ale to je hrozně nepraktické!
Děd: Ale pěkný to bylo, hošíku zlatý. Pěkný… S talířem jídla se nedá běhat Jeden tak poseděl s druhými, pobesedoval. Tak po lidech se kouknout – však (rozhlédne se po publiku) bylo na co koukat. Akorát Rubena (ukázat na někoho konkrétního vzadu) jsem vidět nemusel. Poslechl jsem si ho rád, promluvit uměl – ale když jedl, padaly mu kousky jídla nazpátek do talíře a pěkné pokoukání to věru nebylo. A v tom jednom domě jsme se scházeli. Opět se rozohňuje Bible, hošíku! I s druhým programem, hošíku! Divadlo, hošíku! Film, hošíku! Tanec, hošíku.
Gedeón: zmateně A to jste se celou dobu filmovali s Biblí při tanci v divadle?
Děd: I kdeže, kluku hloupá! Každá chvilku něco a třeba dopoledne tak a odpoledne onak a pak zase prohozeně, aby to jednoho nemrzelo, že on onak, ale ještě ne tak a na druhý den se to zase prohodilo nazpátek!
Gedeón: rezignovaně: Jo…
Děd: To hlavní si každý vybral předem. Opět se rozohňuje Bible, hošíku! I s druhým programem, hošíku! Divadlo, hošíku! Film, hošíku! Tanec, hošíku.zklidní: A k tomu – jak kdo chtěl. Někdo fotbal, jiný minigolf či petangue, další si raději na procházku zašel a třeba i nějakou tu kešku odlovil. Někomu se chtělo něco rukodělného porobit, jiný si rád písničku zazpíval a sám si ji na ukulele doprovodil či druhému do té jeho na brumli zadrnkal či na okarínku pískl.
Gedeón: Dědo, počkej. To není možné! To se do jednoho týdne nedá nacpat!
Děd: Teprve jsem začal, hošíku. Další raději o něčem zajímavém pobesedoval, byli tací, co chtěli i na starší časy zavzpomínat a jak jsme my jako děti fotografovali, tak si sami zkusili. Žádnej digitál – analog, hošíku! Když jsi hodně šikovný, tak fotku vidíš už za dva dny! Cvrčka jsem si zahráli a to se jinde, než v tom jediném a pravém Strmilově nepotká…
Gedeón: Dědo, mluvíš pořád o jedné akci?!
Děd: Mluvím a ještě jsem neskončil! Čínským bičem jsem si zatočil, div že jsem sám sobě i všem okolo hlavy neporozbíjel. V pražírně kávy jsem si potajmu syrové kávové zrnko zchřoupnul, protože z přednášky o čaji a z té čajovny po večerech už se mi povážlivě po kofeinu zastesklo. O zpěvu óóóóm jsem se tuhle dozvěděl, onamo jsem si i zazpívat vyzkoušel. A jak se divadelníci pěkně dýchat naučili! Že se na telefon dá natočit film a jak na to se filmaři dozvěděli! Tanečníci poznali, že se může třebas i do ulic s tancem vyrazit. A Bible, hošíku – ta nás provázela každou minutou toho nabušeného programu….
Gedeón: vzdychne roztouženě: Dědo… to musel být fakt hustokrutopřísná megaakce …
Děd: Nu, hošíku, však vy mladí také něco dokážete. Ale teď už jsem znaven a i ta holografická projekce záznamu mé DNA už mne rychle unaví. Prosím tě, ulož mi tenhle rozhovor do databáze, ať vím, co jsem ti vyprávěl a až se příště stavíš, budeme pokračovat.
Gedeón: Jasně, dědo. Chceš vypnout, nebo jen uložit ke spánku?
Děd: Asi vypnout. Oni tu běží pod Windows 27 a jak stahují ty záplaty, tak to i ve spánku hrozně lechtá, to už je lepší být vzhůru a v klidu si podrbat šroubovici…
Gedeón: Tak dobrou noc, dědo.
Děd: Dobrou noc
oba: do publika Dobrou noc!